Učedník Matouš
היתטּמ - MattJaioV
Dar Hospodinův
Je zvláštní postava, protože o něm v bibli nemáme téměř nic napsáno. Jen to, jak si jej Ježíš povolal za svého učedníka. Matouš byl celník. Měl svou budku, ve které seděl a vybíral daně. To byla tehdy jeho práce. V bibli tedy o něm máme sice jen jedinou zprávu, ale za to hned ve všech prvních třech evangeliích Mt, Mk a Lk.
Četl jsem-li bibli pozorně, tak jsem si všiml jedné věci. Že v ní nemáme zaznamenánu ani jedinou zprávu o tom, jak si Ježíš povolal za své učedníky Jana, Filipa, Tomáše, Bartoloměje, Tadeáše, Šimona Iškariotského a ještě spoustu dalších, které jsem vynechal. Máme tam popsané jen zprávy o povolání Šimona Petra, jeho bratra Ondřeje, ale také povolání Matouše. Proč ale zrovna jenom tito? Čím byli zrovna tito tak vyjímeční?
Pisatelé evangelií nám tím totiž asi chtěli něco důležitého sdělit. Petr a Ondřej byli rybáři. Noc, co noc se pouštěli na moře, které bylo tehdy ostatními ne israelskými národy považováno za místo tajemných a temných sil. Kolovaly o něm takové pověsti, že prý v něm žije hrozné zvíře – obluda – Livjátan – svinutec a že se tam prý dějí hrozně divné věci. Že mu vládne děsivý bůh moře. Vždycky, když někteří tehdejší rybáři vyjeli na moře a zastihla je bouře, tak z toho obviňovali právě tohoto boha moře. Možná právě proto si Ježíš k sobě vybral rybáře Petra a Ondřeje, aby naznačil, že On – Syn Boží má i nad takovým mořem, plným tajemných sil, moc. No a Matouš? Matouš byl celník a takoví celníci, to měli v Ježíšově době hodně težké. Lidi jími opovrhovali, protože pracovali pro nepřátelskou římskou moc a od lidí vybíral poplatky, které daleko převišovaly stanovenou výši. Měli totiž jen stanovené, kolik mají z vybraných poplatků odevzdávat, ale ne, kolik mají vybírat. Takže tím vlastně veřejně okrádali lidi.
A tu, stejně jako k Petrovi a Onřejivi, tak i k Matoušovi – tomu celníkovi, kterého tehdy všichni ostatní považovali za člověka, nad kterým Bůh zaručeně zlomil hůl, přichází Ježíš a řekne mu: „Pojď za mnou!“ a on, stejně jako Petr a Ondřej, neváhal, všechno nechal tak, jak to tam bylo a šel za ním. Když bychom se v bilických dějinách podívali o několik staletí zpět, našli bychom tam také jednu postavu, která jakmile uslyšela Boží zavolání také neváhala a šla. Byl to Abraham spolu se svou manželkou Sárou.
Můžeme tedy říci, že Bůh si pro svou práci nevybírá jen lidi dokonalé a připravené, ale právě ty nedokonalé, zcela nepřipravené, ale i ty, kterými ostatní (tehdejší církevní představitelé, jako byli fariseové a zákoníkoníci) možná už jen opovrhují: „Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: "Jak to, že jí s celníky a hříšníky?” Mk. 2,16; A to se právě těm tehdejším církevním představitelům nelíbilo. Nelíbilo se jim, že Ježíš s Matoušem a s lidmi, kteří nedodržují Mojžíšův zákon a spoustu tehdejších příkazů a zákazů, v jeho domě jedl a pil. A co na to Ježíš? „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat (povolat) spravedlivé, ale hříšníky (+ k pokání).“ Mk.2,17;
Ježíši tedy nevadí společnost hříšníků, ale vadí mu ti, kteří velice rychle škatulkují a odsuzují lidi a považují se za tak zvaně dokonalé. Vždyď přeci, jak jsme si už mohli přečíst Ježíš řekl: „Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky“.
